Každý rok jezdíme k moři do Itálie. Každé ráno začínám den šálkem kávy a cigaretou. Vždycky, když jdu do práce pěšky, chodím tudy. Každý večer před spaním si na křeslo nachystám oblečení na druhý den. Chodím cvičit pořád do toho stejného fitness centra na tu samou lekci. V práci nedělám nic jiného, než že ťukám čísla do tabulek…
V podstatě každý z nás má nějaký stereotyp. Někdo jich má více, někdo méně. Někdo se jim snaží vyhýbat jak čert kříži, někdo na ně nedá dopustit. Stereotypy mají v našich životech své nezastupitelné místo. Mohou mít podobu ubíjející rutiny stejně jako obřadného rituálu. Tak jako tak mají své důležité funkce i nepříjemné následky.
Některým se můžeme vyhnout snadno, v případě jiných to už tak lehké není. Zatímco změnit o něco málo trasu, kterou dennodenně jezdíme do práce a z práce nebo si objednat jiný druh nápoje v kavárně může být snadné a osvěžující, opustit slušně placené, i když nudné zaměstnání, je už jen v představách často děsivé a neproveditelné.
Stereotypy se nám hodí přesně v těch situacích, které se pravidelně a standardně opakují. Je velmi praktické nemuset vymýšlet ten samý proces vždy znovu od začátku. Prostě víme, jak to probíhá. Víme, co přijde a co máme čekat. Nemusíme zbytečně zatěžovat mozek tím, že budeme znovu „vynalézat kolo“. Jednoduše sáhneme po osvědčeném postupu, který máme právě pro tyto situace po ruce. Víme, co v dané situaci potřebujeme mít, udělat, zařídit, připravit… Nemusíme být proto nervózní, neklidní ani úzkostní. Naopak se můžeme do značné míry uvolnit a nechat situaci proběhnout podle obvyklého scénáře a vše pouze průběžně sledovat.
Některé stereotypy dokonce uklidnění a relaxaci navozují. Mají často podobu rituálu. Pro spoustu lidí je neodmyslitelný ranní nebo odpolední šálek kávy. Je to okamžik zklidnění a relaxace. Přestože stráví celý den na nohou a v rychlém tempu, těch pět nebo deset minut nad kávou je posvátných a tato chvilka klidu je neodmyslitelnou součástí dne. Stejně tak fungují některé stereotypy, které praktikují lidé před spaním. Koupel, šálek oblíbeného čaje, pár stránek z knížky nebo křížovka… Jakmile je tento postup zahájen, tělo se začne pomalu připravovat na spánek. Lidé, kteří mají svůj vlastní večerní rituál, většinou nemají potíže s usínáním. Jejich tělo zná signály a patřičně na ně reaguje.
Stereotypy s sebou však samozřejmě nepřináší pouze pozitiva. Stereotypní činnosti jsou pro lidi často ubíjející. Obzvlášť někteří lidé potřebují neustálý přísun zajímavých a různorodých podnětů, mají rádi často se měnící situace, jsou mistry v přizpůsobování se neobvyklým událostem. Pořád to samé dokola tak může vést k nudě, otupělosti, lhostejnosti a rezignaci. Mozek vypne a člověka už nenapadne stereotyp změnit. Přestává tak být připravený změnit v případě potřeby své chování. Jeho reakce, které by neměly zapadat do daného scénáře, se zpomalují. Přestává tak být schopen rychle reagovat v případě, kdy se situace zvrtne. Přestává být kreativní. Sklouzává mimo jiné k tzv. funkční fixaci, kdy není schopen přistupovat k věcem z jiného úhlu, než z jakého bylo původně zamýšleno a na jaký je zvyklý. V neobvyklých situacích se pak může snadno stát, že člověk zabředlý do stereotypu selže. Jeho myšlení totiž není dostatečně pružné a mysl otevřená. Mozek jede v zajetých kolejích a není snadné jej zničehonic nastavit na jiný program a chtít po něm, aby reagoval nestandardně.
Můžeme si tedy představit, k čemu nám mohou být stereotypy dobré a v čem naopak spočívá jejich nebezpečí. Je to jako téměř se vším – mince má dvě strany. Nebylo by rozumné snažit se zbavit všech stereotypů. Ukazuje se totiž, že ne vždy jsou na škodu. Základem je umět stereotyp rozpoznat a následně vyhodnotit, jaký dopad na náš život má. Pokud přijdeme na to, že se jedná o stereotyp, který nás ubíjí, brzdí náš rozvoj a znesnadňuje náš každodenní život, je na místě přemýšlet, co s ním. Chceme-li se vyvarovat něčeho, co považujeme za škodlivý stereotyp nebo zlozvyk, bývá dobrou strategií místo prostého odstranění daného schématu jeho nahrazení něčím, co považujeme za vhodnější. Na uvolněné místo by se nám totiž bez naší kontroly mohlo nepozorovaně vloudit něco nemálo podobné tomu, čeho jsme se právě zbavili. Nedělat najednou nic je totiž mnohem obtížnější, než dělat něco jiného. Pokud nezaplníme prázdné místo a nenahradíme nechtěné chování sami, může se to časem stát i jiným způsobem. Rizikem je, že to může být něco stejně tak nežádoucího, jako byl původní stereotyp.
Na druhou stranu není od věci udržet si některé stereotypy, které nás uvolňují a udržují v příjemném rozpoložení a dobré náladě. Je však potřeba hlídat, zda i od těchto stereotypů dokážeme alespoň občas upustit. Pokud odmítneme schůzku s přáteli, pro kterou jindy nebude příležitost, a to jen proto, že právě tento den v tuto hodinu se pravidelně věnujeme něčemu jinému, co nás těší, může nám to také uškodit. Stejně tak není o moc lepší na schůzku jít, ale celou dobu se ošívat, protože děláme něco jiného, než na co jsme zvyklí. Zkrátka, stereotypy se můžou hodit, ale je dobré umět se od nich oprostit a brát je s nadhledem.
